Hodnotíte pohledem?... Pozor na to!

*Oslovení*

Předsudky tu byly, jsou a myslím, že nikdy nezmizí...

Již mnohokrát jsem se setkala s předsudky, ať už vlastními, nebo s těmi, které byly mířené na mou osobu. Já si své předsudky uvědomuji a snažím se i na dané věci (osoby) pohlížet z jiného úhlu. *Snad se jí to i daří* Ale co ti, kteří mne jen tak odsoudili. Odsoudili na základě pohledu...
Netvrdím, že mne musí mít všichni rádi. Každý se nemůže snášet s každým, ale bezdůvodně odsuzovat? To je trochu hloupé, no ne? Navíc tahle zakomplexovaná společnost... *kroutí hlavou* Tolik lidí tvrdí jak se rozvíjíme, že už nejsme tak zaujatí a podobně, že už se za rozdíly nezavírá a tak. Ano, nezavírá se za to, ale... Pořád je tu více než polovina zakomplexovaných blbců, kteří se svou blbostí ještě chlubí. Je to smutné! Stejně jako říct - "Nejsem rasista, ale..." No co to je?! To prostě postrádá jakoukoliv logiku! Ale co, stejně s tím nic neudělám... Chtěla jsem tím jen říci, že když chceme změnit svět musíme začít u sebe. Každý z vás (čtenářů) se zkuste zamyslet - Mám nějaké předsudky? Jaké to jsou a proti čemu (komu) jsou mířené? Je to (on/ona) opravdu takové jaké si myslím? Nebo bych se na to taky měl/a podívat z jiného úhlu?... Popravdě si odpovězte, třeba přijdete na něco zajímavého a třeba zjistíte, že vaše předsudky jsou jen hloupé výmysly naší lidské mysli...

Dříve už jsem spolu s Troubou na takovéto téma články psala. Já napsala krátkou básničku a trouba zkrácenou povídku, myslím, že i to by vám mohlo pomoci, pochopit má slova... :)

Nejprve krátká povídka (či jak to nazvat) s názvem:

Ďábel se svatozáří

Jednou jsem zase takhle šel po ulici. Moc jsem svět kolem sebe nevnímal. Jako vždy jsem měl nasazené sluchátka a nechával se unášet libými tóny elektrických kytar a bubnů. Když tu jsem omylem narazil do starší paní. Pomalu se otočila a jakmile se na mě podívala, popadla svůj růženec a namířila jím proti mně.
"Odstup dítě pekelné! Zmiz duchu zla!"Rozkřikla se na mne.
Bodlo mně u srdce. Já nejsem zlý, a už vůbec né na staré a bezbranné lidi, tak proč se jim tak moc nelíbím?
Paní jsem obloukem obešel a chtěl jít dál, když tu jsem uviděl hlouček starých chlapů, obstupujících mladou ženu. Zamířil jsem rychle za nimi. Nemám rád když někdo ubližuje slabším a obzvláště pokud jde o ženy.
Rychle jsem je odstrčil. "Nechte ji být, dovolujte si na sobě rovných!" Řekl jsem prudce. Muži na mě zaútočili. Ještě jsem stihl vykřiknout "Utíkejte!" a už jsem ležel na zemi. Neumím se prát, neublížil bych ani mouše. I když té asi jo...
Byl jsem hrozně pomlácený a nejspíš jsem měl i nějaké to vnitřní zranění, ale dívka utekla a to bylo hlavní.
Po chvíli ke mně někdo přišel. "Omlouvám se." Zašeptala osoba tiše a zase odešla. Poznal jsem, že to byla ta stará paní. nejspíš to celé viděla. Smutně jsem se usmál. Proč jen lidi soudí podle vzhledu? Pomyslel jsem si trpce a znaveně usnul.

_________________________

A teď básnička. Nese název:

Děvčátko z bílého kmene

Stála tam tak dlouho sama.

Obklopená kytičkama.

Až jí nohy zdřevěněly,

ruce ve větve se proměnily.

Vyrostl z ní velký strom,

s kůrou bílou jako sníh.

V každém vyvolával jenom smích.

Až moderní technika, dala jí černé flíčky.

Každý před ní utíkal, že prý má neštovičky.

Až jeden moudrý hoch, pochopil její význam.

Jménem ji obdaroval,

říkal jí... Bříza.

________________________

A teď upřímně, co si myslíte o této stavbě?

Nebojte se říct váš názor, hlavu vám za to nikdo neukousne...