Beznadějně vyčerpaná inspirace? Na Blog.cz nemožné...

*Oslovení*

Inspirovat se dá čímkoliv...

Opravdu, inspirovat se dá čímkoliv. Například na blogu tolik milovanými Tématy Týdne. Napsala jsem na některá vcelku zajímavé články (alespoň podle ohlasu) a tak mne napadlo, proč na nějaké z nich nepoukázat? Takzvaná TT jsou různého rázu - od obyčejných všedních věcí, až po ty výstřední. Nemají zaměření, kolem kterého by se neustále motaly, jsou různorodá. Některá dokáží zaskočit nejen čtenáře, ale i pisálky blogů. Je to zvláštní kolik lidí třeba píše na ono TT a vůbec nic o něm vlastně neví. To jsou většinou mladičké blogerky, které se snaží poukázat na vlastní hloupost. Ale najdou se i články, které za to skutečně stojí a u některých vás autor třeba i donutí se zamyslet. To je kouzlo Témat Týdne. Dodá inspiraci v největší nouzi. :)

Takže... Napíši vždy téma a pod ním bude onen článek. :) Přeji příjemné čtení.

Sladkosti

Toto měla být (sladká) kratičká povídka. No... Mezi povídky se to asi řadit nemůže, ale nevadí. ^^

Byl jednou stvořen jeden gumový medvídek. Měl rád hodné sladkosti, rád si hrál a ještě raději se přátelil. Jednou když rozdělovali medvídky do sáčků, tento medvídek jim upadl a skončil v sáčku s gumovými, kyselými žížalkami. Žížalky byly na ubohého medvídka ošklivé, protože byl jiný. Byl přece sladký a děti jej měly rády daleko více než žížalky. Žížalky si medvídka dobíraly tak moc, že zapomněl jaké to je býti šťastný... Jednou se tento sáček žížalek a medvídka dostal do velkého obchodního domu. Tam medvídkovi svitla nová naděje na štěstí, ale jak čas plynul naděje pohasínala. Žížalky byly na medvídka ošklivější a ošklivější říkali mu:  "Nikdo si nás nekoupí, protože nejsme jen kyselé, ale díky tobě i sladké!"

To medvídka mrzelo a tak se jim jen omlouval. Pak jednou přišla starší paní a sáček žížalek odnesla.

Nevěděla o medvídkovi, protože žížalky se namáčkly na průsvitnou stranu. Nesla žížalky své vnučce. 

Když jí je podala vnučka smutně pravila.

"Babičko, já žížalky nemám ráda. jsou moc kyselé."

A babička jí s úsměvem odpověděla: "Jen je ochutnej, třeba jsou vevnitř sladké." A vnučka ji uposlechla.

Otevřela balíček a poslepu začala rukou šátrat po žížalce. Ale místo žížalky vytáhla smutného medvídka.

Bylo jí ho líto a tak se na něj usmála a co nejšetrněji ho snědla.

Od té doby, jí holčička všechny druhy sladkostí, jen aby to nějaké nebylo líto.

____________________________

Tajemství

Článek sice neobsahoval jen tuto básničku, ale myslím, že ostatní jeho obsah nebyl zas tak důležitý...

Malý chlapec v lese jednou našel malou krabičku.

Byla zvláštní, tvarem svým připomínala babičku.

Chlapec vzal krabičku domů.

Rodiče však báli se a tak hodili ji dolů.

Ze skály velké.

Chlapec utíkal, aby zachránil ten malý poklad.

Uvnitř prý měl být vzácný doklad.

Doklad, jenž ukrývá velké tajemství.

Které mohou přečíst je vyvolení.

Chlapec tu krabičku dole nenašel.

Kam asi ji proud řeky zanesl?

To je mu záhadou,

jenž zůstane po staletí nevyřešenou.

Chlapec, za svého stáří vyprávěl dětem.

Že krabičku najde jen ten:

Kdo má její tajemství znát.

Jen ten kdo má opravdu rád.

Ten kdo ještě věří.

Na skutečná, magická tajemství.

__________________________

Měsíc

I tento článek nebyl tvořen pouze básničkou, ale opět se mi ta básnička zdá jeho nejzajímavější částí.

Měsíc jasně na obloze září.

Jak daleko je měsíc Září?

Doufám, že daleko je ještě.

Já netěším se na studené podzimní deště.

Netěším se také do školy.

I když chtěla bych se již vidět s přáteli.

Ten Měsíc na nebi, ten se má.

Jen tak se na nás dívá, nic nedělá.

Jak já mu občas závidím.

Dívám se na něj, i když ho nevidím.

Jindy ho zase lituji.

Jediní kosmonauti se nad ním občas slitují.

Je tam nahoře tak sám.

Chtěl by také přátele.

Chtěl by se taky cítit vesele.

Chudák Měsíc chtěla bych ho rozesmát.

Jako on rozesmívá mě, kolikrát.

Měsíc kolem nás pořád obíhá.

V té rychlosti vchod k nám najít nestíhá.

A proto musí dál zůstat sám.

Tak blízko a přeci daleko, nepoznán.

___________________________

Optimismus v dnešní době

Tohle je něco na způsob zamyšlení podané po mém způsobu... Je to asi rok starý článek, a mohu vás uklidnit, teď už mé psané zamyšlení vypadají úplně jinak.

Podle mě je v dnešní době už jen minimum optimismu.
Jak jsem k tomu dospěla?
Vidím to kolem sebe. Doba se tolik změnila, že některé věci pohřbila.
Například optimismus a volnost.

Už je jen málo skutečně optimisticky myslících lidí.
Tedy alespoň v mém okolí.

Avšak navzdory tomu,
že optimismu a optimisticky myslících lidí je málo, ale přeci tu jsou.
Co bychom bez nich, my pesimisté, dělali. :)

Optimismus a Pesimismus mi vždy připomenou Jin a Jang.
Jenže v dnešní době kdy ubývá optimismu a přibývá pesimismu.
Se nám znak rovnováhy ničí...

Myslím, že bychom s tím měli něco dělat.

Ale dost pochybuji, že názor jednoho prostého náctiletého občana.
Nakopne například ministra...

Ale teď vážně... Lidi zkuste se zamyslet.
Proč ubývá optimismu, proč to vůbec dovolíme?

Já velmi toužím některé věci změnit. Věci které by znamenaly pro mnohé mnoho.
Ale jak toho mám dosáhnout?
Já věřím! Věřím v to že to zvládnu.

A to je optimismus!
Jsem převážně pesimista, ale když v něco věřím, line ze mě optimismus.
A to je krok. Krok k něčemu velkému.

Každý v něco věří ať už je to křesťan nebo hinduista i ateisti věří.
Jen né třeba v bohy...
Já taky nevěřím v boha, ale v anděly, démony a v jiné podobné bytosti.
Když mi tu náhodou nějaký ateista napíše "Já nevěřím v anděly ani na takový nesmysly."
Řeknu mu na to "Ale když něco náročného děláš, věříš, že to zvládneš, nebo se pletu?"

A to je optimismus! Když si věříte.

Ale tohle hodně lidí už dávno zapomnělo.
To proto nás v dnešní době optimismus opouští...

_________________________

Myslím, že to jako ukázka TT docela stačí, alespoň prozatím... :)

_________________________

Zakončím tento článek fotkou a otázkou:

Víte co se na této fotce skrývá?

Je to velmi jednoduché, stačí se pořádně (a pozorně) podívat.