*Oslovení*
Utíká to jako voda. Je tu již desátý dílek povídky. Huray!!
Tentokrát je díl zase převážně o koťátku. Ale jak moc a co se vše stane se dozvíte až při čtení dílku. :)
Příjemnou zábavu přeje Neko &
Majka
Otřel jsem se svou tváří o tu jeho, tak jako to dělalo koťátko, když se semnou mazlilo. Když nepotřeboval pomazlit on, tak já ano! Opět se ozvala má sobecká část...
Znova som sa pousmial. Prstami som mu vošiel do vlasov. Ruka mi skončila na jeho krku. Zaboril som tvár do jeho vlasov a jemne ich bozkával perami. Druhou rukou som ho pohladil po hrudi a nevedomky som zapojil aj nechtíky.
Tichounce jsem zapředl. V tom se mezi nás pokusilo vetřít cosi malého a chlupatého. Jen jsem koťátko odstrčil. Ono se však nedalo odbýt a zase začalo dorážet. Znova sem jej odstrčil. Když se chtělo přiblížit potřetí tiše, ale výhružně jsem zavrčel.
"Můj Lucien!!" Vysvětlil jsem ostře koťátku. V tom okamžiku jsem přestal dýchat. Já to vážně řekl nahlas?! Ehm…
Propaloval jsem pohledem koťátko a přál si být neviditelný. Tohle bylo opravdu trapné… Ale, kéž by to byla pravda…
Pozrel som z mačiatka na Darena a nahlas som sa rozosmial. Chytil som si brucho a smial sa ďalej.
"Daren!" povedal som hlasno, keď som sa upokojil, "ty si zlá mačička! Musíš sa podeliť," povedal som veselo. Rýchlo som ho pobozkal na líco a vzal mačičku na ruky. Veselo som sa usmial.
"A ako sa ty vlastne voláš?" opýtal som sa mačiatka a pobozkal ju na hlavičku. Potom som pozrel na Darena.
"Aké jej dáme meno?" Moje oči svietili ako dieťaťu pred vianočným stromčekom. Bolo mi to jedno.
Zrudnul jsem.. "Ale já se nechci dělit," zašeptal jsem. Pak jsem se mu podíval do očí. Byly tak veselé. Musel jsem se usmát.
"Nevím… Napadá tě nějaké?" Zeptal jsem se a svůj pohled přenesl zpět na koťátko.
"Jaké jméno by se ti líbilo?" Zeptal jsem se pro změnu koťátka.
Prižmúril som oči a pozorne si prezrel mača.
"Miau,..." povedalo len, zapriadlo a prešlo zo mňa na Darena, kde sa mu zvalilo do rúk a obtieralo svoju hlavičku o jeho brucho.
Utrápene som sa zatváril.
"Ja žiarlim!" Vážne som sa však nevydržal tváriť dlho a zasmial som sa.
Ale myslel som to vážne. Už chápem že sa Daren nechcel deliť. Ani ja som sa nechcel.
"Tak mačiatko? Ako sa chceš volať?" pozrel som naň. Úplne ma ignorovalo.
"Pff,… Tak mu vymysli nejaké ty. Mňa nemá rado," povedal som Darenovi a zadíval som sa naňho.
"A to ti jako nestačí, že tě mám rád já?" Podíval jsem se na něj ublíženě. Pak jsem pohlédl na koťátko a zpět na Luciena. D.A.R.E.N … L.U.C.I.E.N
"Budu mu říkat - Špinavá Luci." Řekl jsem a zvedl koťátko do vzduchu před svůj obličej.
"Špinavá… tak ti řekla maminka toho děvčátka a Luci jako Lucien." Usmál jsem se jako sluníčko. Bylo to zlaté. Kotátko jako by se na mne usmálo. Pak žalostně mňauklo. Asi mělo hlad.
"Pojď Luciene. Musíme naší Luci jít koupit jídlo…"
Zvedl jsem se, dal si koťátko na rameno a nabídl mu pomocnou ruku.
"Nepochopil si," pokrútil som hlavou. "Ja žiarlím na to, že máš v rukách mačiatko. A nie mňa," zasmial som sa nezbedne.
"Pekné meno si jej vymyslel," zakončil som a chytil sa Darenovej ruky. Rýchlo som priskočil k dverám a otvoril ich. Nechal som ich oboch prejsť a šiel som za Darenom s úsmevom.
"Znova zlezieme oknom?" opýtal som sa. Prst som pritom ťahal po stene. Ako malé dieťa…
"hm… tak první, když se zeptám jestli chceš pomazlit tak odmítneš. A teď žárlíš na to, že jen hladím malé koťátko?..." Zvedl jsem zvědavě obočí. Šel jsem rychle. Chtěl jsem se brzy vrátit.
"Jak jinak, by jsi chtěl odejít?" Zasmál jsem se. Jistě, že dveřmi. Ale ty… ty už neotvírám. Bylo by to… špatné? Nikoli. Jen mám na ně špatné vzpomínky. Ale ty už jsou pryč. Snad.
Došel jsem do obýváku a otevřel okno. "Dávej na sebe prosím pozor," řekl jsem a vyskočil z něj.
Dopadl jsem na balkón a patro níže. Svůj počin jsem zopakoval a skočil podruhé. A zase přistál na cizm balkóně. a třetí skok mi chyběl k tomu abych byl na zemi. Chudák to koťe. Celé se třáslo. Asi se mu mé kaskadérské kousky moc nezamlouvaly. No… bude si muset zvyknout.
Jeho poznámku o maznaní som ignoroval. Aj tak už bol dole pod balkónmi. Nerobilo mi problém zoskočiť. Rýchlo som ho dobedol a šiel som za ním. Videl som, že sa ponáhľa a tak som šiel rovnako rýchlo, ako on. Nechcel som ho spomaľovať.
Zbadal som tie mechanické, divné koče. Bolo ich na ulici veľa. Chcel som sa opýtať Darena, čo to je, ale nechcel som ho zbytočne otravovať. Len som rýchlo kráčal vedľa neho.
Brzy jsem došel do obchodu. Snažil jsem se i z něj dostat stejně rychle, ale bohužel jsem si stoupl do té nejpomalejší fronty. Ale k něčemu to dobré bylo. Mohl jsem se Luciena zeptat, nad čím tak přemýšlí.
"Co tě tak zaujalo?" Zeptal jsem se zvědavě.
Zaklipkal som očami a pozrel z neho na ulicu cez veľké okno a späť.
"Bude to asi hlúpa otázka, ale,..." pozrel som naňho aby som sa ubezpečil, že sa mi nevysmeje. "Čo sú tie veľké, smradľavé koče? Je to divné, a bojím sa toho," povedal som, a aby som potvrdil pravdivosť týchto slov, pristúpil som bližšie k Darenovi, akoby ma on ochránil, keby sa na mňa niečo také vyrútilo.
"Ráno mi z toho jeden chlapík povedal divné slovo," povedal som a pozrel na Darena. Dúfam, že sa mi nezačne smiať.
Usmál jsem se. Chápu, že jej auta děsí. Také je nemám rád.
"Jsou to těžké, drahé a hlavně zbytečné stroje. Říká se jim auta. Nepotřebují koně, aby tě někam přepravily. Ale hrozně to smrdí a celkově se kvůli nim zničilo příliš velké množství přírody."
Zase jsem ho objal. Chtěl jsem jej tímto gestem přesvěčit, že ho žádnému z těch strojů nevydám. Koťátko to pochopilo jako hru a začalo tlapičkou Luciena tahat za vlasy.
"Jaké slovo ti ten chlap řekl?" Zeptal jsem se zvědavě.
"Ahááá…," zatiahol som.
"Zničilo to veľa prírody, hmmm,…." zamyslel som sa. Prečo ľudia používajú takéto stroje, keď vidia dôsledky?
Mačiatko ma ťahalo za vlasy. Bolo to rozkošné. Len som sa usmial.
Potom som odpovedal na Darenovú otázku: "Povedal citujem: "Dávaj pozor ty idiot!" Znova som pozrel na Darena.
"Idiot je nadávka… Chtěl tě urazit. A Dávat pozor by jsi měl. Není zrovna příjemné, když tě srazí, nebo rovnou přejede auto." V tom jsme přišli na řade. S Lucienem mi tyto otravné věci, jako stát ve frontě utíkali mnohem rychleji. Ano. Nesoustředil jsem se na něj. To proto…
Zaplatil jsem a zamířil domů. Koťátko znovu žalostně mňouklo. "Neboj, už jen chvíli a dostaneš svůj příděl." Řekl jsem mu se smíchem a ještě o něco více přidal do kroku.
Chudák Lucien. Takhle ho vláčím. doufám, že si nepřipadá moc blbě. Ale doma to bude mnohem lepší, než tady. Strávil jsem tu až příliš mnoho času…
"Nadávka? V mojom svete nikto nenadáva," povedal som. Vie vlastne, že som z iného sveta? Z minulosti? Zatiaľ som to nechal tak a držal som s ním krok.
Porozhliadal som sa okolo. Všade boli ľudia, deti,... autá… To slovo mi divne znie. Musel som sa hlúpo uchcechtnúť.
"Auto," povedal som si ticho pre seba. Potom som to nechal tak a pozoroval Darena. Držal som sa pri jeho boku. V tomto svete som sa necítil bezpečne. Iba ak som bol s ním. Tak vtedy to neplatilo. Vtedy som bol spokojný, šťastný,...
Ach, jak krásný musí být jeho svět. "Tento svět je celý nějaký špatný…" zašeptl jsem. Ano, opravdu je v nepořádku. Nadávky, auta a další věci…
Brzy jsme se objevili zpět před "mým" domem. Jsem vděčný za tu tažku. Chytil jsem jí mezi zuby a začal šplhat nahoru. Opět jen o jedné ruce. Nechtěl jsem z mého ramene, při neopatrném pohybu schodit Luci. Mám rád živé věci…
"Nemusel by byť zlý," povedal som si sám pre seba, keď bol už Daren hore. Potom som sa vyšplhal za ním. Vošiel som do bytu a zatvoril za sebou okno, aby nám Luci neutiekla.
Šiel som za Darenom do kuchyne. Nevedel som, či nebude potrebovať pomoc, hoci som o tom silne pochyboval. Oprel som sa tam o zárubňu a sledoval jeho aj Mačiatko.
Otevřel jsem konzervu a její obsah vysypal do misky. Luci mi seskočila z ramene a chtěla to ihned začít hltat. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou. Vzal jsme jí do ruky a spolu s miskou jí postavil na zem. Ihned se pustila do jídla. Opravdu musela být hrozně hladová. Milý úsměv.
Pohlédl jsem na Luciena. Zamířil jsem kolem něj do obýváku.
Obzrel som sa za Darenom. Nepripadám mu ako otravný prívesok? Podišiel som k mačiatku a poškrabkal ho za uškami. Potom som nerozhodne šiel za ním do obývačky a sadol si vedľa neho. Natiahol som nohy a hlavu si oprel o jeho rameno. Dúfal som, že to nebude divné. A otravné.
Opřel se o mne. V tu chvíli mne nenapadlo nic lepšího, než si začít jemně hrát s jeho vlasy. Další úsměv. Připadal jsem si jako Luci.
