*Oslovení*
Školní práce...
Ve škole, přesněji v hodině češtiny, jsme psali slohovou práci. Téma bylo volné. Forma byla vyprávění. Dostala jsem za dvě a pochvalu. Češtinářka tvrdí (není to první češtinářka), že mám literární talent. A má stylizace je docela dobrá. Za to by mi bývala i dala jedničku. Ale zkazila jsem si to prach obyčejnými chybami. A to u mně/mě pak špatné umístění zvratného zájmena se, ale co se mi opravdu povedlo, že jsem v celé práci měla jen jedinou hrubku. Za což jsem na sebe hrdá.
- No, však názor jedné osoby mi nestačí (ano zní to hrozně), ráda bych znala váš názor.
Tak co? Máte chuť to číst? Pokud to opravdu přečtete, co kdyby jste se pod článek vyjádřili, hm? Stačí jen to co si o tom myslíte. Děkuji moc. ;)
Bylo již po poledni a já stále seděl na parapetu a hrál. Tu jsem zahlédl kluka, mohlo mu být asi tolik co mně, byl vysoký a pohledný. Zaujal mě tím, jak si vše prohlížel. Také bylo zvláštní, že šel tak pomalu. Tím se nejvíce lišil od ostatních.
Začal jsem hrát o něco hlasitěji. Zastavil se. Pomalu se rozhlížel a snad se i mračil, jako by se usilovně snažil přijít na to, odkud ten zvuk jde. Zase jsem se smál. Připomněl mi tolik jiných. A pak! Vzhlédl. Jen chvíli tápal pohledem po oknech domu, jen kratičkou chvíli trvalo, než nalezl mé oči, než se naše pohledy setkaly. Vítězoslavně se usmál. Jako by se mi snažil říci: "Našel jsem tě! Vyhrál jsem!" Byl jsem šťastný. Přeci jen tu byl někdo, koho napadlo, že zvuk kytary není iluze. Měl jsem takovou radost, že jsem div nezačal křičet. Ale nechtěl jsem jej vyděsit, neboť jsem si moc přál, aby zůstal. Však on odešel. Stejně tak jako všichni ostatní.
A teď zase marně čekám kdy se "můj" objevitel vrátí.
Školní práce...
Ve škole, přesněji v hodině češtiny, jsme psali slohovou práci. Téma bylo volné. Forma byla vyprávění. Dostala jsem za dvě a pochvalu. Češtinářka tvrdí (není to první češtinářka), že mám literární talent. A má stylizace je docela dobrá. Za to by mi bývala i dala jedničku. Ale zkazila jsem si to prach obyčejnými chybami. A to u mně/mě pak špatné umístění zvratného zájmena se, ale co se mi opravdu povedlo, že jsem v celé práci měla jen jedinou hrubku. Za což jsem na sebe hrdá.
- No, však názor jedné osoby mi nestačí (ano zní to hrozně), ráda bych znala váš názor.
Tak co? Máte chuť to číst? Pokud to opravdu přečtete, co kdyby jste se pod článek vyjádřili, hm? Stačí jen to co si o tom myslíte. Děkuji moc. ;)
Byl jsem odhalen!
Seděl jsem, jako každé letní odpoledne, na parapetu svého okna a tiše brnkal na kytaru. Sedávám na něm často, neb bydlíme vysoko a já rád sleduji svět z ptačí perspektivy. Jak jsem si brnkal, sledoval jsem přitom lidi na ulici. Sem tam se někdo zastavil a snažil se přijít na to, proč slyší zvuk kytary, ale nikoho hrát nevidí. Tiše jsem se tomu smál. Nikdo si mě nevšiml. Koho by napadlo podívat se do střešního výklenku v pátém patře? Nikoho. Však v tento den se to mělo změnit.Bylo již po poledni a já stále seděl na parapetu a hrál. Tu jsem zahlédl kluka, mohlo mu být asi tolik co mně, byl vysoký a pohledný. Zaujal mě tím, jak si vše prohlížel. Také bylo zvláštní, že šel tak pomalu. Tím se nejvíce lišil od ostatních.
Začal jsem hrát o něco hlasitěji. Zastavil se. Pomalu se rozhlížel a snad se i mračil, jako by se usilovně snažil přijít na to, odkud ten zvuk jde. Zase jsem se smál. Připomněl mi tolik jiných. A pak! Vzhlédl. Jen chvíli tápal pohledem po oknech domu, jen kratičkou chvíli trvalo, než nalezl mé oči, než se naše pohledy setkaly. Vítězoslavně se usmál. Jako by se mi snažil říci: "Našel jsem tě! Vyhrál jsem!" Byl jsem šťastný. Přeci jen tu byl někdo, koho napadlo, že zvuk kytary není iluze. Měl jsem takovou radost, že jsem div nezačal křičet. Ale nechtěl jsem jej vyděsit, neboť jsem si moc přál, aby zůstal. Však on odešel. Stejně tak jako všichni ostatní.
A teď zase marně čekám kdy se "můj" objevitel vrátí.
Nejsem si jistá, jestli jsem to co si tím chtěla říct pochopila dostatečně dobře, ale každopádně je to napsané moc hezky :) "Měl jít za ním o_o" bylo první co mě napadlo ihned po přečtení, protože najít člověka který za vším nespěchá a užívá si maličkostí okolo sebe je velmi těžké najít. Ale pak jsem si uvědomila že by to tím dostalo úplně jinou atmosféru a tahle je skvělá :) Cherry
OdpovědětVymazatWooow!! Něco mi to strašně připomíná.. Možná první lásku mladého Kytatisty.. (Ano, chyba je tam schválně!) Ale je to krásné !! Ha! Jsem vítěz! Byl jsi odhalen! xD
OdpovědětVymazatHej potlesk... Vytahuji kytaru. Můžeme to vyzkoušet ne? Já budu hrát a ty zpívat *muhahahaha*. Chtěl si pokecat že? To musí být nejlepší pokecat s úplně cizími lidmi.
OdpovědětVymazat