Když o mě zakopává múza

*Oslovení*

Nevyplácí se na něco příliš těšit...

Mí milí návštěvníci, dnes vám chci ukázat mou tvorbu za posledních pár týdnů. Myslím tím psanou tvorbu.

Posledních pár týdnů o mě neustále zakopává múza. Nevím proč, ale vznikají z toho básničky. Tedy pokusy rýmovat myšlenky.

No, nevím zda k tomu je třeba něco dodávat, asi ne. Takže, užijte si to a snad, snad to přežijete bez újmy na fyzickém či psychickém zdraví. :)





Čas již nadešel.
Musím odejít.
Hodiny odbíjí půlnoc.

Má podoba změní se.
Proměna ve zvíře.
Promiň mi, mám hlad!

Buď půjdu, nebo tě sním!
Křik tvůj neuslyším.
jsem zaslepen bolestí.
Prosím, pomoz mi.

Musím už jít.
Nechci ti ublížit...

Má duše je na kusy.
Ale ty živá jsi.
Úsměv můj už nezmizí.

V lese hlubokém.
Tam, pod dubem.
Poslední výkřik do ticha.
Poslední vzpomínka.
Umírám...

Jsem mrtev.
Má duše nežije.
jsem vrah!

Demon: "Ne, sebevrah."

___________________________________________

Ležím, sedím, stojím.
Stojím, jdu, utíkám.
Utíkám, sprintuji, zakopávám.
A v tu ránu zase ležím na zemi.

Život je svině!
Me in me: "To lidi taky."

_____________________________________________

Skřeky šílené rvou mi uši.
Cítím jak démoni požírají mou duši.

Uši si urvu a oči vypíchnu!

Nevím,... zda jim takto uniknu.

Však za pokus nic nedám.

Demon: "Jen život."