*Oslovení*
Jistá osoba, říkejme jí Kostka (prozatím), mi doporučila knihu - Na tahu s MacGowanem.
Je to psáno formou rozhovoru, dá se říci.
Tuším že "hlavní hrdina" ještě žije. Je to velmi zajímavý člověk. A jeho filozofie, pohled na život/sebe/svět, je fascinující.
Každý je výjimečný, ale někdo přeci jen o něco víc. Nebo spíše, je víc vidět. A někteří v tom prostě umí chodit.
Tato kniha mne zaujala hned na začátku. Přivedla mne k velmi zajímavým myšlenkám a nápadu.
Jelikož jsem "umělec" a to nejen co se psaní týče (ráda kreslím), napadlo mne (i Kostku) vytvořit ke knize vlastní ilustrace. Ale tak, že budeme kreslit situace/myšlenky naším pohledem. Tak jak si je představíme, či snad jak je vidíme my.
A jelikož jsem také sdílný člověk, budu tyto kresby zveřejňovat.
Avšak kniha a její části by neměly být, nijak neoprávněně, publikovány dále. A tak vždy myšlenku z ní přeformuluji (nebo se o to pokusím). Neboť bez "komentáře" by se některé obrázky mohly zdát býti nesmyslné. Však s myšlenkou, snad stanou se pochopitelnějšími. ;)
. . .
Měli jste někdy chuť někoho zabít? Ale... Jako opravdu. Vzít například nůž a prostě jej do někoho bodnout. Mne už se to stalo. Ta chuť občas přijde, však... Kdo by byl takový blázen, aby naslouchal hříčkám poblázněné mysli? Snad nikdo. Však... Co když naslouchá někdo jiný za vás?
Co má dělat schizofrenik, když náhle neovládá své tělo, když stane se pouhým pozorovatelem? Co když jiná duše/osoba/bytost ovládá jeho činy/mysl/tělo?? Co pak?
Znáte ty sny, kdy se snažíte křičet/běžet/mlátit a pak zjistíte, že nemůžete nic. Nikdo vás neslyší/nevidí/necítí. Jste nic, duch snad... Znáte ten pocit bezmoci, kdy jste pouhým pozorovatelem? Ano?
Tak možná cítí se schizofrenik, který již neovládá své tělo/mysl/činy. Docela tomu věřím.
Možná i já jsem schizofrenikem. A možná s to jen namlouvám. Ale ty stavy. Stavy, kdy vaše tělo, není už jenom vaše. Ty znám. Kdy se vám do mysli vkrade nějaká další...
Zní to neuvěřitelně, ale... Děje se to. Nebo ne? A co je to vlastně realita? Co když je to celé jenom jeden velký sen?? A co se stane až se probudíme???
- Kdo ví. Třeba se probudit nelze...
Spekulace. Je to jen myšlenka... Jsem blázen? Možná. Však... Jednou mou myšlenku uslyší mnozí...
Věřím!! Jsem snílkem. Snílkem, který věří ve své sny! A ony se vyplní! Všechny, všechny sny, ve které věřím, se vyplní! Jak to vím? Nevím... Jsem snílek!!
Věřím i v mnohé sny jiných. A kdo ví... Třeba mám pravdu. A opravdu, stačí jen věřit. :3 :)
Je to psáno formou rozhovoru, dá se říci.
Tuším že "hlavní hrdina" ještě žije. Je to velmi zajímavý člověk. A jeho filozofie, pohled na život/sebe/svět, je fascinující.
Každý je výjimečný, ale někdo přeci jen o něco víc. Nebo spíše, je víc vidět. A někteří v tom prostě umí chodit.
Tato kniha mne zaujala hned na začátku. Přivedla mne k velmi zajímavým myšlenkám a nápadu.
Jelikož jsem "umělec" a to nejen co se psaní týče (ráda kreslím), napadlo mne (i Kostku) vytvořit ke knize vlastní ilustrace. Ale tak, že budeme kreslit situace/myšlenky naším pohledem. Tak jak si je představíme, či snad jak je vidíme my.
A jelikož jsem také sdílný člověk, budu tyto kresby zveřejňovat.
Avšak kniha a její části by neměly být, nijak neoprávněně, publikovány dále. A tak vždy myšlenku z ní přeformuluji (nebo se o to pokusím). Neboť bez "komentáře" by se některé obrázky mohly zdát býti nesmyslné. Však s myšlenkou, snad stanou se pochopitelnějšími. ;)
. . .
Měli jste někdy chuť někoho zabít? Ale... Jako opravdu. Vzít například nůž a prostě jej do někoho bodnout. Mne už se to stalo. Ta chuť občas přijde, však... Kdo by byl takový blázen, aby naslouchal hříčkám poblázněné mysli? Snad nikdo. Však... Co když naslouchá někdo jiný za vás?
Co má dělat schizofrenik, když náhle neovládá své tělo, když stane se pouhým pozorovatelem? Co když jiná duše/osoba/bytost ovládá jeho činy/mysl/tělo?? Co pak?
Znáte ty sny, kdy se snažíte křičet/běžet/mlátit a pak zjistíte, že nemůžete nic. Nikdo vás neslyší/nevidí/necítí. Jste nic, duch snad... Znáte ten pocit bezmoci, kdy jste pouhým pozorovatelem? Ano?
Tak možná cítí se schizofrenik, který již neovládá své tělo/mysl/činy. Docela tomu věřím.
Možná i já jsem schizofrenikem. A možná s to jen namlouvám. Ale ty stavy. Stavy, kdy vaše tělo, není už jenom vaše. Ty znám. Kdy se vám do mysli vkrade nějaká další...
Zní to neuvěřitelně, ale... Děje se to. Nebo ne? A co je to vlastně realita? Co když je to celé jenom jeden velký sen?? A co se stane až se probudíme???
- Kdo ví. Třeba se probudit nelze...
Spekulace. Je to jen myšlenka... Jsem blázen? Možná. Však... Jednou mou myšlenku uslyší mnozí...
Věřím!! Jsem snílkem. Snílkem, který věří ve své sny! A ony se vyplní! Všechny, všechny sny, ve které věřím, se vyplní! Jak to vím? Nevím... Jsem snílek!!
Věřím i v mnohé sny jiných. A kdo ví... Třeba mám pravdu. A opravdu, stačí jen věřit. :3 :)
S tou knihou a ilustráciami je to naozaj dobrý nápad :) Určite si tú knihu aj omrknem. Zaujímajú ma také filozofické úvahy.
OdpovědětVymazatRovnako ma zaujala aj druha časť článku. Tiež mám pocit, že som schozofrenik. Dôkazom toho je Mary a Maya :D
Ale k veci. To s tým snom. Zaujímavá myšlienka.
Tiež niekedy uvažujem, či toto všetko nie je len nejaký sen, a my sa zobudíme a zistíme, že sme zaspali do školy (Ak v tom cudzom svete je škola).
Bolo by to šokujúce zistenie. Myslím na to často. A aj na kopu iných vecí, ako napríklad, Čo keď je celý svet len nejaký barbie-dom a nás ovláda nejaké dieťa, ktor´sa s nami hraje ako s bábikami? :D Ja viem, som magor, ale moje teórie ma predsa len zaujímajú. :DDD
Nie si blázon. Len rovnaký magor ako ja :DDD