*Oslovení*
Takže, dnes začnu s dodáváním dílků, které jsem zameškala, jsou tři. Neb minulou neděli se z jistých důvodů nový dílek vůbec nepřidával. Myslím, že tři dílky jsou stejně až moc. ^^"
Takže... Dnešní díl, je díl osmý. A spolu s ním otázka: Napije se Lucien znovu? Odpověď se dozvíte v následujícím dílku.
Přejeme příjemné čtení Neko & Majka
"Choď si to ošetriť prosím," povedal som a prešiel popri stene čo najďalej od dverí, aby som sa doňho nezahryzol. Oprel som sa o stenu a šmykol sa popri nej dole, aby som si sadol. Z hlboka som sa nadýchol a pozeral na jeho krvácajúcu ruku. Odvrátil som pohľad. Objal som si kolená a oprel o ne hlavu. Čakal som, kým ma poslúchne. Dúfal som v to. Ale moje upírske ja ho chcelo. Chcelo jeho telo a chcelo jeho krv. Zatvoril som oči, aby mi náhodou neutiekli k jeho ruke a snažil som sa dýchať čo najmenej, aby sladká vôňa jeho krvi nespôsobila to, že sa moje tesáky vpichnú do jeho pokožky.
Tak moc bych se mu chtěl odezdat. A on se tak moc snaží mě teď nevidět. Jsem opovržení hodný tvor! Trápí upíra… Jsem špatný!
Z nočního stolku jsem vytáhl desinfekci a obvaz. Ruku jsem si polil a zavázal. Přesně jak si přál. Všechno na mě křičelo, abych mu řekl, že mě klidně může zakousnout, ale neuděla jsem to. Mému mozku to nepřišlo správné.
Podíval jsem se na něj. Chěl jsem k němu jít, chtěl jsem… cokoliv jen né sedět na posteli a pozorovat jak se trápí.
"Promiň… přehnal jsem to…" Zašeptal jsem jen. to jsem tak slabý?! Asi ano… V jeho přítomnosti, ano!
Pozrel som naňho. Vôňu krvi vystriedal dezinfekčný prostriedok.
"To je v poriadku,"povedal som a dokonca som sa naňho aj usmial. Neurobil nič zlé. Nevie, ako sa cítim, takže ho to ospravedlňuje. Na jeho tvári bolo vidieť, že ho to naozaj trápi.
Zažmurkal som očami. Z červenej sa stáva fialová.
Chcel som ho nejako upokojiť. Nebude divné, ak ho objímem? A bude to normálne? A nezahryznem sa doňho okamžite? Nie. Priveľmi sa bojím, že mu ublížim. Nesmiem riskovať.
Pohladím ho aspoň očami. Nech sa netrápi.
Ten jeho pohled mne mučil. Díval se tak laskavě. Asi mě chtěl uklidnit. Ale na mne to mělo zcela jiný účinek.
Neudržel jsem se a rozběhl se k němu. Nechtěl jsem aby mi v tom zabránil a tak jsem jej velmi rychle a silně objal. Nemohl udělat nic! Byl jsem si jistý tím, jak jej to muselo překvapit. Sám jsem své počínání pořádně nechápal. Ale bylo to příjemné. Bylo příjemné mu být opět tak blízko.
Vyrazilo mi to dych. Nečakal som, čo urobí. Jeho objatie bolo také príjemné a hrejivé, že som sa nezdržal a objal ho tiež. Hlavu som si položil na jeho rameno a tvár som si zaboril do jeho krku. Vdychoval som jeho vôňu. Vonial po mydle a šampóne. Ešte aj po tom mačiatku. Jemne som sa usmial a viac som sa k nemu pritlačil. Nechcel som ho pustiť a nechcel som, aby ma pustil on.
On mi to platil!! Byl jsem šťastný. Proč? Ani nevím, ale bylo to skvělé. Pak, když zabořil svou tvář do mého krku jsem měl nutkání se mu nabídnout, ale zavrhl jsem je. Však né na dlouho…
"Můžeš se napít, kdykoiv, kdy budeš mít chuť…" Zašeptal jsem mu do ucha. Proč jsem to udělal?! Neměl jsem to v plánu, ale ono… nějak to vyplynulo na povrch samo, stejně jako objetí. Moje prasácké já by jásalo, kdyby se do mě teď zakusl. A mé rozumné já by bylo ticho, protože všechny ostatní já by souhlasily s tím prasáckým, ale…!! Nad čím to zase přemýšlím?!! Jsem vážně hrozný…
Nemohol som ignorovať tepny v ktorých mi pri perách jemne prúdila krv. Sám sa mi núka. Znova!
Pootvoril som pery a nevedomky mu chvíľu dýchal na krk. Potom som mu po ňom prešiel jazykom. Stačí sa len zahrýznuť! Som tak blízko. Zúbky sa mi predlžili a dotkli sa jeho chutnej pokožky. Jemne som ich zaboril dovnútra a krv mi vtiekla do úst. Nezdržal som sa a kdesi z hrdla sa mi vydral tichý ston. Pomaly som pil a rukami ho stále objímal.
Nahl jsem hlavu jemně na stranu, aby se mu pilo lépe. Ani nevím proč, ale byl jsem moc rád že mou nabídku přijal. Slastně jsem přivřel oči. Opravdu slastně. Když vám někdo olízne krk zamrazí vás z toho, ale přesto je vám to příjemné. A tohle bylo podobné... Jen ještě příjemnější.
Dýchal jsem pomalu. Nerad bych, aby se zadusil mou příliš rychle proudící krví. Další z těch lehkých úsměvů.
Stále mne objímal a já jej. Opravdu jej chci jen pro sebe…. co to povídám?!!
Krv ma omámila. Celého ma pohltila. Darenová krv. Daren. Pomaly som sal z jeho krku tú sladkú a omamnú tekutinu. Cítil som, ako sa mi pramienok zlial po brade. Zaľutoval som. Toľká strata!
Rukou som mu odhrabol vlasy dozadu a pery lepšie pritisol ale tak, aby ho to nebolelo.
Bol to úžasný pocit. Krv sa mi v hrudi rozlievala a hriala ma. Pripomenulo mi to, ako keď ľudia pijú tvrdý alkohol. Lenže toto bolo miliónkrát lepšie, ako alkohol. Bolo to oveľa pohlcujúcejšie. Zistil som, že som závislý.
Stal som sa na to závislý už včera. Včera v noci. Na Darenovi. Na jeho krvi.
Jeho krv,…. bola ako ona. Ako hudba. Presne ako duet, čo sme spolu s Darenom hrali.
Jeho rty na mém kruku. Jeho zuby v mé kůži. A ten pocit, že mu chutná…
Zajímalo by mne jaké to je pro upíra. Jak se cítí, když pije lidskou krev. Je má krev jiná, než krev normálních lidí? A proč by měla být vyjímečná?! Protože jsem jiný…
V ten moment jsem mu chtěl nabídnout vše co jsem mohl. Ale co víc, nežli krev a přístřeší mu mohu nabídnout?...
Cítil som, ako nad niečím premýšľa. Možno ho niečo trápi. Pomaly a trocha neochotne som sa prinútil nechať jeho krk. Pootvoril som oči do polovice, aby nemusel vidieť tú hnusnú krvavú farbu a pozrel sa naňho.
"Čo sa deje? Mám prestať?" opýtal som sa ho. "Si veľmi chutný," uniklo mi šeptom spomädzi krvavých pier.
"Prepáč," povedal som okamžite a sám nad sebou som pokrútil hlavou.
"Čo ťa trápi?" položil som jasnú otázku a čakal na jeho odpoveď.
Přestal… Jen lehce pootevřel oči.Tak jsem z nich moc neviděl. Škoda… jsou překrásné.
Pochváli mne. Tedy… mou krev. Lehce jsem se usmál. Asi mne až příliš prozrazuje.
"Jen jsem přemýšlel nad tím jaké to je pít krev. Jaký je to pocit…" Opětrně jsem zvedl ruku a pohladil jeho tvář. Tak moc jsem se chtěl dotknou jeho kůže. Byla chladnější než obyčejná lidská. Možná proto mne tak upoutala. Má dlaň na chvíli setrvala na jeho tváři, pak jsem ji však zase spustil.
"Je to příjemné…" Pošeptal jsem. Nechtěl jsem, aby to slyšel a přeto jsem to řekl. Mírně jsem se začervenal. Jsem podlý!
Takže, dnes začnu s dodáváním dílků, které jsem zameškala, jsou tři. Neb minulou neděli se z jistých důvodů nový dílek vůbec nepřidával. Myslím, že tři dílky jsou stejně až moc. ^^"Takže... Dnešní díl, je díl osmý. A spolu s ním otázka: Napije se Lucien znovu? Odpověď se dozvíte v následujícím dílku.
Přejeme příjemné čtení Neko & Majka
Tak moc bych se mu chtěl odezdat. A on se tak moc snaží mě teď nevidět. Jsem opovržení hodný tvor! Trápí upíra… Jsem špatný!
Z nočního stolku jsem vytáhl desinfekci a obvaz. Ruku jsem si polil a zavázal. Přesně jak si přál. Všechno na mě křičelo, abych mu řekl, že mě klidně může zakousnout, ale neuděla jsem to. Mému mozku to nepřišlo správné.
Podíval jsem se na něj. Chěl jsem k němu jít, chtěl jsem… cokoliv jen né sedět na posteli a pozorovat jak se trápí.
"Promiň… přehnal jsem to…" Zašeptal jsem jen. to jsem tak slabý?! Asi ano… V jeho přítomnosti, ano!
Pozrel som naňho. Vôňu krvi vystriedal dezinfekčný prostriedok.
"To je v poriadku,"povedal som a dokonca som sa naňho aj usmial. Neurobil nič zlé. Nevie, ako sa cítim, takže ho to ospravedlňuje. Na jeho tvári bolo vidieť, že ho to naozaj trápi.
Zažmurkal som očami. Z červenej sa stáva fialová.
Chcel som ho nejako upokojiť. Nebude divné, ak ho objímem? A bude to normálne? A nezahryznem sa doňho okamžite? Nie. Priveľmi sa bojím, že mu ublížim. Nesmiem riskovať.
Pohladím ho aspoň očami. Nech sa netrápi.
Ten jeho pohled mne mučil. Díval se tak laskavě. Asi mě chtěl uklidnit. Ale na mne to mělo zcela jiný účinek.
Neudržel jsem se a rozběhl se k němu. Nechtěl jsem aby mi v tom zabránil a tak jsem jej velmi rychle a silně objal. Nemohl udělat nic! Byl jsem si jistý tím, jak jej to muselo překvapit. Sám jsem své počínání pořádně nechápal. Ale bylo to příjemné. Bylo příjemné mu být opět tak blízko.
Vyrazilo mi to dych. Nečakal som, čo urobí. Jeho objatie bolo také príjemné a hrejivé, že som sa nezdržal a objal ho tiež. Hlavu som si položil na jeho rameno a tvár som si zaboril do jeho krku. Vdychoval som jeho vôňu. Vonial po mydle a šampóne. Ešte aj po tom mačiatku. Jemne som sa usmial a viac som sa k nemu pritlačil. Nechcel som ho pustiť a nechcel som, aby ma pustil on.
On mi to platil!! Byl jsem šťastný. Proč? Ani nevím, ale bylo to skvělé. Pak, když zabořil svou tvář do mého krku jsem měl nutkání se mu nabídnout, ale zavrhl jsem je. Však né na dlouho…
"Můžeš se napít, kdykoiv, kdy budeš mít chuť…" Zašeptal jsem mu do ucha. Proč jsem to udělal?! Neměl jsem to v plánu, ale ono… nějak to vyplynulo na povrch samo, stejně jako objetí. Moje prasácké já by jásalo, kdyby se do mě teď zakusl. A mé rozumné já by bylo ticho, protože všechny ostatní já by souhlasily s tím prasáckým, ale…!! Nad čím to zase přemýšlím?!! Jsem vážně hrozný…
Nemohol som ignorovať tepny v ktorých mi pri perách jemne prúdila krv. Sám sa mi núka. Znova!
Pootvoril som pery a nevedomky mu chvíľu dýchal na krk. Potom som mu po ňom prešiel jazykom. Stačí sa len zahrýznuť! Som tak blízko. Zúbky sa mi predlžili a dotkli sa jeho chutnej pokožky. Jemne som ich zaboril dovnútra a krv mi vtiekla do úst. Nezdržal som sa a kdesi z hrdla sa mi vydral tichý ston. Pomaly som pil a rukami ho stále objímal.
Nahl jsem hlavu jemně na stranu, aby se mu pilo lépe. Ani nevím proč, ale byl jsem moc rád že mou nabídku přijal. Slastně jsem přivřel oči. Opravdu slastně. Když vám někdo olízne krk zamrazí vás z toho, ale přesto je vám to příjemné. A tohle bylo podobné... Jen ještě příjemnější.
Dýchal jsem pomalu. Nerad bych, aby se zadusil mou příliš rychle proudící krví. Další z těch lehkých úsměvů.
Stále mne objímal a já jej. Opravdu jej chci jen pro sebe…. co to povídám?!!
Krv ma omámila. Celého ma pohltila. Darenová krv. Daren. Pomaly som sal z jeho krku tú sladkú a omamnú tekutinu. Cítil som, ako sa mi pramienok zlial po brade. Zaľutoval som. Toľká strata!
Rukou som mu odhrabol vlasy dozadu a pery lepšie pritisol ale tak, aby ho to nebolelo.
Bol to úžasný pocit. Krv sa mi v hrudi rozlievala a hriala ma. Pripomenulo mi to, ako keď ľudia pijú tvrdý alkohol. Lenže toto bolo miliónkrát lepšie, ako alkohol. Bolo to oveľa pohlcujúcejšie. Zistil som, že som závislý.
Stal som sa na to závislý už včera. Včera v noci. Na Darenovi. Na jeho krvi.
Jeho krv,…. bola ako ona. Ako hudba. Presne ako duet, čo sme spolu s Darenom hrali.
Jeho rty na mém kruku. Jeho zuby v mé kůži. A ten pocit, že mu chutná…
Zajímalo by mne jaké to je pro upíra. Jak se cítí, když pije lidskou krev. Je má krev jiná, než krev normálních lidí? A proč by měla být vyjímečná?! Protože jsem jiný…
V ten moment jsem mu chtěl nabídnout vše co jsem mohl. Ale co víc, nežli krev a přístřeší mu mohu nabídnout?...
Cítil som, ako nad niečím premýšľa. Možno ho niečo trápi. Pomaly a trocha neochotne som sa prinútil nechať jeho krk. Pootvoril som oči do polovice, aby nemusel vidieť tú hnusnú krvavú farbu a pozrel sa naňho.
"Čo sa deje? Mám prestať?" opýtal som sa ho. "Si veľmi chutný," uniklo mi šeptom spomädzi krvavých pier.
"Prepáč," povedal som okamžite a sám nad sebou som pokrútil hlavou.
"Čo ťa trápi?" položil som jasnú otázku a čakal na jeho odpoveď.
Přestal… Jen lehce pootevřel oči.Tak jsem z nich moc neviděl. Škoda… jsou překrásné.
Pochváli mne. Tedy… mou krev. Lehce jsem se usmál. Asi mne až příliš prozrazuje.
"Jen jsem přemýšlel nad tím jaké to je pít krev. Jaký je to pocit…" Opětrně jsem zvedl ruku a pohladil jeho tvář. Tak moc jsem se chtěl dotknou jeho kůže. Byla chladnější než obyčejná lidská. Možná proto mne tak upoutala. Má dlaň na chvíli setrvala na jeho tváři, pak jsem ji však zase spustil.
"Je to příjemné…" Pošeptal jsem. Nechtěl jsem, aby to slyšel a přeto jsem to řekl. Mírně jsem se začervenal. Jsem podlý!
Žádné komentáře:
Okomentovat